Stres v digitálním světě může připomínat extrémní podmínky
Lucie Ráčková se dlouhodobě věnuje výzkumu stresu a výkonu v extrémních podmínkách a spolupracuje mimo jiné také s ESA a NASA. Ve své práci zkoumá, jak lidské tělo reaguje na dlouhodobou zátěž a proč někteří lidé zvládají vysoký tlak stabilně, zatímco jiní postupně vyhoří.
Podle ní je fascinující především to, že stresová reakce organismu funguje v mnoha situacích velmi podobně. Ať už člověk sedí v kanceláři pod tlakem termínů, nebo čelí náročným podmínkám například v izolovaném prostředí, tělo využívá stejné biologické mechanismy.
„Když jste ve stresu v extrémních podmínkách, používáte úplně stejné hormony a stejné reakce organismu jako člověk, který sedí u počítače a řeší digitální prostředí,“ vysvětluje Lucie Ráčková.
O odolnosti nerozhoduje jen psychika, ale i prostředí
Jedním z hlavních témat rozhovoru byla otázka, proč někteří lidé zvládají dlouhodobý tlak výrazně lépe než ostatní. Podle Lucie Ráčkové neexistuje jednoduchá odpověď.
Roli hraje genetika, výchova, zkušenosti i osobnost člověka. Zásadní význam ale podle ní má také prostředí, ve kterém člověk funguje. Právě bezpečný a podporující kontext může rozhodnout o tom, zda si člověk udrží stabilní výkon, nebo začne postupně psychicky i fyzicky kolabovat.
Pokud prostředí vytváří zbytečné překážky, dlouhodobý tlak nebo nedostatek podpory, může podle ní výrazně zvyšovat riziko vyhoření. Naopak zdravé pracovní prostředí pomáhá lidem zvládat i náročné situace mnohem lépe.
Kdy stres přestává pomáhat a začíná škodit
Lucie Ráčková během rozhovoru upozornila také na důležitý rozdíl mezi krátkodobým adaptačním stresem a dlouhodobou zátěží, která už organismu škodí.
Problém podle ní nastává ve chvíli, kdy je stres příliš intenzivní, příliš častý a člověk nestíhá regenerovat. Klíčová přitom není jen fyzická regenerace, ale i schopnost zpracovat psychicky náročné nebo traumatizující situace.
„Nestačí si jen odpočinout. Některé zkušenosti potřebují čas na zpracování a zahojení,“ popisuje.
Právě dlouhodobé ignorování regenerace dnes podle ní představuje jeden z největších problémů moderního pracovního prostředí. Lidé často fungují v permanentním napětí a podceňují signály, které jim tělo vysílá.
Odolnost se dá trénovat
Vedle rizik ale rozhovor přinesl i poměrně optimistický pohled. Podle Lucie Ráčkové totiž psychická odolnost není pevně daná vlastnost, ale schopnost, kterou lze dlouhodobě rozvíjet.
Základem samozřejmě zůstává kvalitní spánek, pohyb, správná regenerace a zdravý životní styl. Důležitou roli ale hraje také vědomé vystupování z komfortní zóny a práce s vlastní stresovou reakcí.
Podle ní může člověku pomoci například veřejné vystupování, sport, adrenalinové aktivity nebo situace, které ho nutí překonávat vlastní nejistotu. Organismus si díky tomu postupně zvyká pracovat se stresem efektivněji.
„Člověk může být překvapený, co všechno vlastně zvládne,“ zaznělo během rozhovoru.
Technologie zrychlují svět, lidské tělo ale funguje pořád stejně
Rozhovor s Lucií Ráčkovou ukazuje, že i když se pracovní prostředí dramaticky mění, lidský organismus zůstává biologicky stejný. Digitální svět sice přináší nové možnosti, zároveň ale vytváří tlak, na který člověk často není přirozeně připravený.
Právě proto bude podle ní stále důležitější nejen výkon a produktivita, ale také schopnost regenerace, práce se stresem a budování dlouhodobé psychické odolnosti.