Rostoucí požadavky na digitální kompetence pedagogů
Digitální kompetence učitelů již dávno neznamenají pouze schopnost ovládat základní technologie. V posledních letech dochází k jejich výraznému rozšiřování a prohlubování. Jak upozorňuje doc. Antonín Jančařík:
„Určitě přichází nové technologie a školy jsou tu od toho, aby je dostávaly k dalším generacím. Ať to jsou cloudová řešení, ať to je nyní umělá inteligence, takže nároky na učitele jednoznačně rostou.“
V roce 2025 se proto klade důraz nejen na technické dovednosti, ale především na schopnost pedagogů technologie smysluplně začleňovat do výuky. To zahrnuje práci s cloudovými nástroji, platformami pro spolupráci i rozvoj dovedností žáků v oblasti kritického myšlení a práce s informacemi v digitálním prostředí.
Evropský rámec digitálních kompetencí učitelů (DigCompEdu) v této souvislosti vymezuje šest klíčových oblastí, mezi něž patří například pedagogické využití technologií, profesní rozvoj učitelů nebo systematická podpora digitální gramotnosti žáků.
Revidovaný RVP a nové pojetí digitálních kompetencí
Zásadní změny přináší také revize rámcového vzdělávacího programu. Ta výrazně ovlivňuje způsob, jakým jsou digitální dovednosti ve školách rozvíjeny. Podle doc. Jančaříka došlo k důležitému posunu:
„Výuka informatiky se stala skutečně výukou informatiky, nikoliv výukou digitálních kompetencí, které se naopak přenesly do všech ostatních předmětů.“
Digitální kompetence se tak nestávají doménou jednoho předmětu, ale přirozenou součástí výuky napříč celým kurikulem. Učitelé matematiky, přírodovědných i humanitních oborů jsou vedeni k tomu, aby technologie využívali jako nástroj pro podporu výukových cílů.
V roce 2025 se očekává, že revidovaný RVP přesněji definuje, jakým způsobem mají být digitální kompetence rozvíjeny v jednotlivých vzdělávacích oblastech. To však klade zvýšené nároky na systémovou podporu pedagogů ať už formou dalšího vzdělávání, metodických materiálů nebo dostupnosti moderních nástrojů.
Technologie ve výuce matematiky a dalších předmětů
Praktická integrace digitálních technologií do výuky je jedním z klíčových aspektů moderního vzdělávání. V matematice se podle doc. Jančaříka jedná především o dostupnost vhodných nástrojů a jejich smysluplné využití:
„V matematice ta integrace spočívá v tom, že studenti a žáci mají k dispozici technologie, které mohou využít, a pokud je to u dané úlohy vhodné, tak po nich sáhnou a využijí je.“
Takový přístup podporuje samostatnost žáků, rozvoj kritického myšlení i schopnost rozhodovat se o vhodnosti použití technologií. V roce 2025 se ve školách stále častěji využívají interaktivní tabule, aplikace pro vizualizaci matematických konceptů nebo platformy umožňující online spolupráci.
Podobné principy lze uplatnit i v dalších předmětech, kde technologie rozšiřují možnosti výuky například prostřednictvím simulací, práce s daty nebo virtuálních prostředí.
Umělá inteligence jako nová výzva pro školy
Umělá inteligence se postupně stává běžnou součástí vzdělávacích nástrojů a platforem. V roce 2025 nachází uplatnění nejen při personalizaci výuky, ale také při automatizaci administrativních činností učitelů. To pedagogům umožňuje věnovat více času samotné výuce a individuální podpoře žáků.
AI zároveň pomáhá analyzovat studijní pokrok žáků a identifikovat oblasti, kde je potřeba další rozvoj. Její využívání však klade nové nároky na přípravu učitelů. Kromě technických dovedností je zásadní také schopnost kriticky posuzovat výstupy umělé inteligence a pracovat s nimi eticky a odpovědně.
Učitel jako průvodce v digitálním světě
Navzdory technologickému pokroku se základní role učitele nemění. Jak zdůrazňuje doc. Jančařík:
„Role učitele zůstává pořád stejná. Je průvodcem žáků v tom světě, který jim nabízí nové informace.“
V prostředí, kde mají žáci přístup k prakticky neomezenému množství informací, je právě tato role klíčová. Učitelé pomáhají žákům orientovat se v digitálním prostoru, rozlišovat relevantní a nedůvěryhodné zdroje a rozvíjet kompetence potřebné pro život v digitální společnosti.
Digitální nástroje pro plánování výuky
Moderní nástroje pro plánování a sdílení výuky se v roce 2025 stávají běžnou součástí školní praxe. Umožňují efektivní spolupráci mezi učiteli, žáky i rodiči a zjednodušují přípravu výuky. Jak uvádí doc. Jančařík:
„Výuka, kterou učitel naplánuje, se dá snadno pozměňovat, takže je vhodná k opakovanému užití.“
Flexibilita těchto nástrojů umožňuje pedagogům rychle reagovat na měnící se potřeby žáků a přizpůsobovat výuku aktuálním podmínkám. Přestože plošné nasazení stále probíhá, první zkušenosti učitelů jsou převážně pozitivní.
Technologie a generační rozdíly: mýtus, který neplatí
Často se předpokládá, že starší učitelé mají s technologiemi větší obtíže. Praxe však ukazuje jiný obraz. Jak konstatuje doc. Jančařík:
„Máme mladé učitele, kteří nechtějí učit s technologiemi, a máme skvělé zkušené kantory, kteří technologie využívají ve své hodině.“
Rozhodujícím faktorem tedy není věk, ale ochota učit se novým věcem a dostupnost kvalitní podpory. Klíčovou roli zde hrají školy, které systematicky investují do profesního rozvoje pedagogů.
Digitální kompetence jako základ moderního vzdělávání
Digitální kompetence učitelů představují v roce 2025 jeden ze základních pilířů kvalitního vzdělávání. Ať už jde o integraci technologií do výuky, práci s umělou inteligencí nebo zvládnutí změn spojených s novým RVP, pedagogové zůstávají klíčovými aktéry celého procesu.
Bez cílené podpory jejich profesního rozvoje a bez dostupnosti moderních digitálních nástrojů nebude možné naplnit potenciál, který současné technologie vzdělávání nabízejí. Budoucnost škol tak stojí nejen na technologiích samotných, ale především na lidech, kteří je dokážou smysluplně využít.