Technologie samy o sobě nestačí
Současný stav digitalizace českých škol hodnotí Radko Sáblík kriticky. Podle něj se v mnoha případech za moderní výuku pouze vydává to, že učitelé nahradili dřívější diktování poznámek prezentacemi, ze kterých nyní čtou. Takový posun však nepředstavuje skutečné zapojení technologií do vzdělávání.
Pandemie sice změnu na čas urychlila, ale řada učitelů se podle něj následně vrátila ke svému původnímu stylu práce. Právě tento návrat do komfortní zóny považuje za jednu z hlavních bariér. Přítomnost umělé inteligence by však mohla školy přimět k tomu, aby dosavadní přístup přehodnotily, protože mnoho tradičně zadávaných úkolů přestává dávat smysl ve chvíli, kdy je studenti mohou snadno nechat zpracovat technologiemi.
Podle jeho pohledu by učitel neměl být pouhým předavačem informací ani někým, kdo studenty vede za ruku krok po kroku. Smyslem jeho role má být především mentoring, tedy schopnost podporovat žáka v jeho vlastním vzdělávacím procesu a pomáhat mu tam, kde to skutečně potřebuje.
Umělá inteligence jako nástroj individualizace
Umělou inteligenci nevnímá jako hrozbu, ale jako další nástroj, který se zařazuje po bok dřívějších pomůcek, jako byly kalkulačky, počítače nebo mobilní telefony. Zároveň však upozorňuje, že s tímto nástrojem je nutné zacházet uvážlivě. Pokud by studenti nechávali vše automaticky generovat, počítat nebo programovat, mohlo by to vést k oslabení jejich vlastního uvažování a schopnosti s technologiemi skutečně pracovat.
Silnou stránku AI vidí především v možnosti individualizovat výuku. Student by mohl dostávat úkoly, příklady i novou látku podle toho, v jaké fázi se právě nachází, co už zvládl a kde naopak potřebuje větší podporu. Technologie tak může nabídnout různé vzdělávací cesty podle preferovaného stylu učení, protože někomu více vyhovuje text, jinému video a dalšímu opakované vysvětlení v pomalejším tempu.
Právě v této oblasti může podle něj umělá inteligence sehrát skutečně zásadní roli. Učitel pak nemá stát před třídou a frontálně vykládat stejnou látku všem stejným způsobem, ale má se stát partnerem, který pomáhá studentovi pracovat s individuální vzdělávací cestou.
Projektová výuka jako cesta k odpovědnosti
Smíchovská střední škola a gymnázium dlouhodobě sází na projektovou výuku a praktické zkušenosti. Tento přístup podle jejího vedení dává studentům možnost hledat vlastní řešení, vybírat z variant a pracovat v týmu. Právě týmová spolupráce a schopnost přirozeně převzít vedení patří mezi dovednosti, které se tímto způsobem nejlépe rozvíjejí.
Projektová výuka zde nefunguje jen jako doplněk, ale i jako samostatná součást výuky. Studenti si například ve třetím ročníku volí celoroční projekty, které následně obhajují u maturity. Témata si vybírají sami, musí však prokázat, že mají skutečné využití a smysl. Vedle toho vznikají i velké školní projekty, podnikatelské záměry studentů nebo kratší týmové úkoly v jednotlivých předmětech.
Tento model zároveň podporuje individualizaci, protože každý student v rámci projektu přispívá tam, kde má silnou stránku a může ji dále rozvíjet.
Startup už v prvním ročníku
Praktický rozměr vzdělávání ukazuje i příklad studenta prvního ročníku, který už připravuje vlastní startup zaměřený na vylepšování produktových fotografií pomocí umělé inteligence. Cílem je umožnit například e shopům, aby z několika méně kvalitních snímků vytvořily profesionálněji působící výstupy bez nutnosti složitě nastavovat světla a celé zázemí pro focení.
Podobné projekty podle vedení školy ukazují, že studenti mohou být do reálné tvorby a inovací zapojeni velmi brzy. Škola jim k tomu poskytuje prostředí, ve kterém se mohou realizovat, experimentovat a učit se na konkrétních nápadech, nikoli pouze teoreticky.
Mladí učitelé a škola jako živé prostředí
Specifickým rysem školy je také složení pedagogického sboru. Významnou část tvoří mladí lidé a absolventi školy, někteří z nich dokonce ještě sami studují. Díky tomu se do výuky dostávají nejmodernější technologie i přirozené porozumění tomu, jak studenti dnes přemýšlejí a jak se učí.
Pedagogové jsou podle vedení vybíráni nejen podle formálních předpokladů, ale především podle toho, zda jsou kreativní, ochotní experimentovat, pracovat s chybou a hledat nové cesty. Chyba zde nemá být důvodem k trestu, ale příležitostí pro další rozvoj. Právě strach z chyby totiž podle něj vede studenty k pasivitě a uzavírá prostor pro skutečnou tvořivost.
Smíchovská střední škola a gymnázium tak staví na prostředí, které podporuje aktivitu, odpovědnost a ochotu učit se novým způsobem. Budoucnost vzdělávání podle jejího vedení neleží pouze v technologiích, ale především ve schopnosti proměnit školu v prostor, kde se studenti i učitelé nebojí přemýšlet jinak.