Aktivování vstupních znalostí žáků a management jejich předorientace ve výukovém obsahu jsou dvě strany stejné mince. Výsledek aktivace žáků je rubem, ke kterému náleží líc didaktické práce s „materiálem“, který učitel touto aktivací získal. A právě v tomto managementu předorientace (prekonceptů, reprezentací, stereotypů apod.) žáků spočívá didaktická práce učitele.
Aktivování znalostí může samozřejmě nastávat před samotnou hodinou, a to ve více či méně krátkém časovém odstupu. Ostatně, tato možnost je jedním z argumentů pro zachování „domácích úkolů“, na které navazuje obsah hodiny a její cíle. Stejně tak je získávání vstupních znalostí základem metody „obrácené třídy“. Jako ideální se k této distanční komunikaci s žáky před výukou ukázaly nástroje managementu výuky typu Google Classroom nebo MS Teams.
V samotné výukové jednotce pak má aktivace znalostí nejčastěji formu brainstormingu (v různých podobách) či problémového vyučování, kdy učitel žákům zadá „problém“, o kterém předpokládá, že k jeho vyřešení žáci nemají dostatečné znalosti nebo dovednosti (a zároveň je v prvních fázích řešení může svést k omylu nějaký z jejich prekonceptů).
K brainstormingovým aktivitám jsou vhodné nástroje ICT, které dovolují rychlé sdílení informací od všech žáků ve třídě a zároveň zaručují jejich anonymitu. Jako příklad uveďme Mentimeter nebo Nearpod. Důležité je, aby byly výsledky aktivizace prekonceptů zaznamenány, nejlépe písemně a tak, aby byly vizuálně dostupné všem (tabule, společná webová stránka apod.). Psaná forma dovolí následně pracovat i s jazykem žáků, jeho (ne)přesností, pertinencí, funkčností.
Výhodou i nevýhodou je, že předorientace žáků je značně stabilní systém. To dovoluje učiteli vcelku přesně identifikovat jeho výukové cíle, tedy jaké prekoncepty změnit, odstranit, pozměnit… Na druhou stranu se tato změna neobejde bez alespoň částečné destabilizace žáka, což může znamenat různé rizikové situace ve vztahu k well-beingu či radosti z učení. Výhodou pak je také to, že své prekoncepty žáci aktivují spíše vědomě, což umožňuje následnou analýzu či diskuzi o tom, proč…
Další výhodou práce s prekoncepty je možnost řešit je nejen jako kognitivní, ale i socio-kognitivní problém. Pokud nad nimi žáci diskutují např. při skupinové práci, dochází k učení za pomoci dalších žáků a vzájemnému posouvání chápání, porozumění, úrovně dovedností.
Na konci tohoto procesu však musí přijít stabilizační fáze, která uvede žákovo učení do jisté rovnováhy. Ta například v učení se jazykům nebude nikdy „dokonalá“, neboť každý uživatel jazyka má svou nedokonalý, ale stabilní interligvu, tedy jednu s fází znalostí cílového jazyka.
Ke stabilizaci pak patří i ujišťovací fáze, která dovolí žákovi vrátit se do své zóny (kognitivního, sociálního) komfortu.
Cyklus „aktivace prekonceptů à destabilizace à (socio)kognitivní konflikt à stabilizace a ujištění“ tak lze vnímat jako univerzální postup pro práci s žákovskými prekoncepty.
Práce s prekoncepty a aktivace předchozích znalostí však mají i etický rozměr. V momentě, kdy se o předchozí znalosti, dovednosti či postoje žáků učitel zajímá, jim dává najevo, že jsou pro něj partnerem v učení, že si jich jako „učících se osob“ váží, přijímá je a nepovyšuje se na ně.
